Animace modelu Kraví hory

Jan Adamus

Kraví hora


Urbanistická koncepce zastavění z 30. let 20. stol.


Autor: ing. arch. David Bureš
Pozemky na Kraví hoře se historicky nacházely za městským opevněním. Rozkládaly se zde pouze pastviny, zemědělská pole a vinice. Mezi těmito zemědělskými pozemky se nacházelo i několik vojenských baráků a pracháren. Díky kvalitním hlínám v místním podloží bylo v průběhu 18. a 19. století zřízeno také několik cihelen, které zásobovaly stavebním materiálem rychle se rozvíjející průmyslové město.

Na přelomu 19. století a 20. století však došlo k zásadní proměně této lokality, kdy pod svahy Kraví hory začala růst nová úřednická čtvrť. Rozhodující úlohu na podobu zastavění Kraví hory sehrála plánovaná výstavba Masarykovy univerzity. O definitivním umístění kampusu bylo rozhodnuto na základě nepřesvědčivých výsledků soutěže na podobu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v roce 1922. Původně byly jako staveniště vybrány pozemky na svazích Žlutého kopce, ale na doporučení soutěžní poroty byl projekt na tomto místě zastaven a jako nové staveniště byla vybrána právě Kraví hora.

Na podobu zastavění Kraví hory byla v roce 1931 vypsána veřejná architektonicko urbanistická soutěž. Vítězný projekt nebyl vybrán, druhá cena byla udělena návrhu „Akademická čtvrť“ dvojice Bohuslava Fuchse a Jindřicha Kumpošta. Na děleném třetím místě se umístily projekty „T“ Emila Králíka a „1932“ Bohumíra Kozáka. Projekty se těšily velké mediální pozornosti, reakce byly vesměs kladné a počítalo se s dalším pokračováním projektu vedoucím k jeho realizaci.

Přípravou projektu byly pověření Bohuslav Fuchs a Jindřich Kumpošt. Jejich urbanistická koncepce odpovídala tehdejším novým trendům založených na funkcionalistických myšlenkách. Navržené pavilony Zemské nemocnice, Lékařské a přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, rozšíření České vysoké školy technické a společný Matematicko-fyzikální ústav byly umístěny jako solitéry řazeny rytmicky za sebou uprostřed rozlehlého parku.

Zvrat ve vývoji však znamenal zásah vládního rady Bohumila Šela. Ten ač byl členem poroty a také organizačního výboru a přímo se podílel na výběru oceněných projektů, se nikdy neztotožnil s výsledkem soutěže. Uveřejnil mnohastránkovou brožuru s polemikou o vhodnosti zvolené lokality. Plán podle Šela vyžadoval velké investice a to zejména do úpravy staveniště, bylo poukazováno na nevhodnost umístění nemocnice na kopci (dostupnost, nechráněnost,…) a nenávratné narušení panoramatu města. Zpochybnil také nutnost výstavby nových budov pro Filozofickou a Přírodovědeckou fakultu, jejich tehdejší umístění bylo podle Šela zcela postačující a nebránící jejich dalšímu rozvoji.

Tento krok vládního rady rozdmýchal obrovské emoce a názorové střety. Proti stanovisku Bohumila Šela se jednoznačně postavila rada zemského města, proti byla i regulační a plánovací kancelář a všechny dotčené fakulty. Na odpor vystoupili i autoři oceněných projektů. Přestože převažovaly nesouhlasné reakce, měla akce Bohumila Šela pro projekt univerzitního kampusu fatální důsledky. Daná polemika byla se skrytým nadšením přijata Ministerstvem veřejných věcí, které s odůvodněním pro velkou hospodářskou tíseň projekt v roce 1934 nakonec pozastavilo.