Předválečné názorové změny a poválečný vývoj


Masarykova univerzita


Autor: ing. arch. David Bureš
Na počátku 30. let byla stavba nového kampusu Masarykovy univerzity v plném proudu. Budova Právnické fakulty se blížila dokončení, její autor Alois Dryák odevzdal realizační projekt na budovu Filozofické fakulty, která měla následovat. Oceněné návrhy ze soutěže na zástavbu Kraví hory[1] se těšily velké mediální pozornosti, reakce byly vesměs kladné a počítalo se s dalším pokračováním projektu vedoucím k jeho realizaci.

Zvrat ve vývoji však znamenal zásah vládního rady Bohumila Šela. Ten, ač člen poroty a organizačního výboru, který se přímo podílel na výběru oceněných projektů, se nikdy neztotožnil s výsledkem soutěže. Uveřejnil mnohastránkovou brožuru[2] s polemikou o vhodnosti zvolené lokality a intenzivně prosazoval jiné staveniště na pozemcích v Králově Poli severně od Akademického náměstí, o kterých se krátce uvažovalo už v roce 1920, přestože byly shledány jako nevyhovující. Plán podle Šela vyžadoval velké investice a to zejména do úpravy staveniště. Bylo poukazováno na nevhodnost umístění nemocnice na kopci (dostupnost, nechráněnost) a nenávratné narušení panoramatu města. Zpochybnil také nutnost výstavby nových budov pro Filozofickou a Přírodovědeckou fakultu. Jejich tehdejší umístění bylo podle Šela zcela postačující a nebránící jejich dalšímu rozvoji.

Tento krok vládního rady rozdmýchal obrovské emoce a názorové střety. Proti stanovisku Bohumila Šela se jednoznačně postavila rada zemského města. Proti byla i regulační a plánovací kancelář a všechny dotčené fakulty[3] . Na odpor vystoupili i autoři oceněných projektů, zejména Bohumír Kozák (1885-1978) uveřejnil v časopise Hygiena[4] rozsáhlý článek, ve kterém zpochybnil mnohé Šelovi názory a označil je za zavádějící a úmyslně klamné. Přestože převažovaly nesouhlasné reakce, měla akce Bohumila Šela pro projekt univerzitního města fatální důsledky. Daná polemika byla se skrytým nadšením přijata Ministerstvem veřejných věcí, které s odůvodněním pro velkou hospodářskou tíseň projekt v roce 1934 nakonec pozastavilo.

Myšlenka společného univerzitního města všech vysokých škol v Brně ještě probleskla na jaře 1946, kdy Ministerstvo školství doporučilo Zemskému národnímu výboru vybudování takového souboru na pozemcích v Bohunicích. Toto doporučení se střetlo se snahami představitelů Lékařské a Filozofické fakulty, kteří usilovali o realizaci původního meziválečného projektu v oblasti Kraví hory a Akademického náměstí. Všechny tyto snahy však byly marné, projekt univerzitního města na Kraví hoře byl definitivně opuštěn a další poválečný vývoj ve výstavbě univerzitního kampusu už se nikdy neubíral cestou k jednomu velkému společnému komplexu všech brněnských vysokých škol v těsné blízkosti městského centra, ale nabral směr k decentralizovaným samostatným školním souborům na městské periferii.

V umístění kampusu Masarykovy univerzity sehrálo klíčovou úlohu rozhodnutí o vybudování nové Fakultní nemocnice. Vhodným staveništěm pro tento záměr se staly pozemky v jihozápadní bráně v Brně - Bohunicích, se kterým byla spjata další budoucnost kampusu Masarykovy univerzity. Přípravy na vybudování univerzitního souboru byly velmi zdlouhavé a protáhly se na celou druhou polovinu 20. století. Projektem na výstavbu klinické zemské nemocnice a prověření možností vysokoškolského komplexu byl pověřen Bedřich Rozehnal (1902-1984), architekt s bohatými zkušenostmi s výstavbou nemocničních zařízení[5] . I přes jednoznačné rozhodnutí provázela výstavbu nemocnice v Bohunicích řada problémů a průtahů. Její základní kámen byl položen až v roce 1969.

Prvotní záměr na stavbu teoretických ústavů přidružených k Fakultní nemocnici v Bohunicích předložil rektorát univerzity Ministerstvu školství ke schválení v roce 1955. Přes mnohé urgence nebyl plán výstavby zařazen do pětiletého plánu. Univerzitě bylo alespoň dovoleno vypracování projektu. Tento úkol připadl Krajskému projektovému ústavu pro výstavbu měst a obcí, kde na něm pracovali například již zmíněný Bedřich Rozehnal (1902-1984) nebo Miroslav Spurný (*1921). Téměř dvě dekády připravovali perspektivní plán rozvoje univerzity počítající s výstavbou teoretických ústavů přírodovědecké a filozofické fakulty. Snaha o zahájení výstavby areálu vyvrcholila na konci roku 1975, kdy byla vypsána urbanisticko-architektonická soutěž[5] na řešení univerzity v Bohunicích. Soutěž nebyla veřejná, k účasti bylo vyzváno pět autorských týmů, z nichž čtyři se nakonec soutěže zúčastnily. Vítězem se stal kolektiv ze Stavební fakulty Českého vysokého učení technického v Praze s autory Jaroslavem Paroubkem, Dagmar Rybářovou, Arnoštem Navrátilem a Lubomírem Doutlíkem. Další krok, který by posunul vítězný projekt směrem k realizaci, už však nepřišel.

Porevoluční vývoj plánů rozvoje Masarykovy univerzity byl rozčleněn do dvou fází. Tou první v období od roku 1992 do roku 2000 byla stabilizace a zajištění patřičného zázemí pro fakulty, které zůstanou ve svých stávajících pozicích, například fakulty filozofická, právnická, pedagogická nebo nově vznikající ekonomicko-správní. V druhé fázi, po roce 2000, se pak univerzita zaměřila na samotné pokračování záměru na vybudování univerzitního kampusu v Bohunicích především pro fakulty lékařskou a přírodovědeckou a příbuzné obory. Původní plán ze šedesátých let byl značně uskromněn a redukován téměř na polovinu - z původních 70 hektarů na finálních 40ha[6] .

Na univerzitní kampus byla v roce 2000 vypsána mezinárodní architektonická soutěž. Přes původní velká očekávání porota nakonec posuzovala jen osm soutěžních návrhů. Jako vítězný byl vybrán projekt Jaromíra Černého, Karla Tuzy a Petra Uhlíře. Ti byli také nakonec pověřeni přípravou projektové dokumentace pro samotnou výstavbu, která nakonec započala v roce 2004. Stavba samotná byla rozčleněna do několika etap, ta prozatím poslední byla dokončena v roce 2011. Přes neustále pokračující stavební činnost je zcela zřejmé, že přes více než stoletou strastiplnou cestu se nakonec podařilo najít definitivní podobu univerzitního kampusu Masarykovy univerzity.
1Vítězný projekt nebyl vybrán, 2. cenou byl poctěn návrh „Akademická čtvrť“ dvojice Bohuslava Fuchse a Jindřicha Kumpošta. Dělené 3. místo bylo uděleno projektům „T“ Emila Králíka a „1932“ Bohumíra Kozáka.
2ŠEL, Bohumil. Výstavba klinik a klinických oddělení Masarykovy univerzity. Brno: 1933. Věstník vydaný vládním radou Šelem za účelem zpochybnění výsledků soutěže na Zastavění Kraví hory v roce 1933.
3HABÁN, Ivo. Akademická čtvrť. Projekty a realita meziválečného Brna. Brno: Filozofická fakulta MU, 2000.
4KOZÁK, Bohumír. K soutěži na zastavení Kraví hory v Brně. Má být Kraví hora jako staveniště klinik zavržena či nikoli? Brno: Hygiena č. 3-4, 1933.
5Pulec, J. Historie úsilí o vybudování kampusu Masarykovy univerzity v Brně mezi léty 1919-2000. Dostupné na: http://www.muni.cz/general/events/p233332/preparation
6Schmidt, E. Úsilí o dobudování kampusu Masarykovy univerzity v Brně mezi léty 1992-2000. Dostupné na: http://www.muni.cz/general/events/p233332/preparation